Etiketa

Říká se, že japonská bojová umění začínají a končí zdvořilostí. Etiketa vytváří rámec bezpečí a respektu, ve kterém můžeme společně cvičit bojové techniky a přitom se rozvíjet a zůstat přátelé.

I když vám na začátku může japonská etiketa připadat trochu exotická, po pár trénincích se vám úklona bude zdát stejně přirozená jako podání ruky. Obvykle začátečníci rychle odpozorují těch několik pravidel, která používáme, takže tady je jen jejich krátké shrnutí:

  • Při vstupu do dódžó a při vstupu na tatami se ukláníme směrem k obrazu zakladatele aikidó, Moriheie Uešiby. Totéž děláme, když z tatami nebo z dódžó odcházíme.
  • Úvodní meditace nám pomáhá vrátit se do svého středu a připravit se na trénink, při závěrečném sezení máme chvíli na integraci toho, co jsme během cvičení získali.
  • Při společném pozdravu na začátku tréninku říkáme „onegaišimas(u)“ (prosba o „pozornost“), na konci tréninku děkujeme slovy „dómo arigató gozaimaš(i)ta“ (samohlásky v závorkách jsou neznělé).
  • Na začátku i na konci cvičení s partnerem se navzájem ukláníme.
  • Pokud přijdete pozdě na trénink, posaďte se na kraj tatami a vyčkejte, až vás učitel pozve dovnitř. Toto je náhrada za úvodní pozdrav, který jste zmeškal/a a pomůže vám naladit se na atmosféru, která je v dódžó.
  • Pokud potřebujete z hodiny odejít dřív, řekněte to učiteli a rozlučte se s ním. Stejně se ohlaste, pokud potřebujete opustit tatami kvůli toaletě, pití nebo momentální nevolnosti. Toto pravidlo má přímý bezpečnostní důvod − učitel je zodpovědný za dění na tatami a musí vědět, jestli odcházíte do kina (a popřeje vám hezký večer), nebo protože se vám motá hlava (kdy může někoho požádat, aby vás doprovodil na tramvaj).
  • Součástí atmosféry dódžó je, že starší studenti pomáhají mladším.

Všechna tato pravidla mají svůj smysl a pomáhají nám na tatami vytvářet ducha soustředění a rozvoje. Prosím, zkuste najít upřímnost ukrytou za formální úklonou.

« »